Secret Diary 14

27. října 2012 v 23:03 | W. |  Secret Dairy

Další díl naší ff-ky, kterou jsem psala s Anie* (moje půlka srdce, nejsem lesba xD)

PROSÍM KOMENTUJTE


Louis:
Nemohl jsem tomu uvěřit. Řekl jsem, že se rozejdeme, nechtěl jsem to udělat, něco mi pořád říkalo, že to nemám dělat, ale stejně jsem to udělal. Nechápal jsem, jak jsem to mohl říct. Vždyť já jí miluju. Pak mi ještě klade otázky, na které se nedá odpovědět. Shayne jí málem zabil a já jí zachránil ani nevím, proč jsem to udělal. Něco mě nutilo. Asi to, že jí stále miluju a nepřipustil bych si, kdyby umřela. Naposledy jsem se na ní chtěl podívat. Otočil jsem se a ona zrovna přecházela ulici, ale v tom se z ničeho nic objevilo auto. Než jsem stačil ze sebe vydat hlásku, už byla pod ním.


"Bože" zakryl jsem si rukou pusu, abych hlasitěji nevyjekl. Běžel jsem k ní a ještě měla otevřené oči. Okamžitě jsem volal záchranku. "Já ti říkala, že to bude brzy" pousmála se. "Budeš v pořádku!" hladil jsem ji po ruce. "Hlavně nezavírej oči" uklidňoval jsem jí. "To si nem…" nedořekla to. "Scar?" nehýbala se a její oči měly nepřítomný pohled. "Scar!" křičel jsem. Okamžitě jsem začal s masáží srdce. "Scar! Prosím!" nepřestával jsem. Asi do dvou minut už tady byla sanitka. Lékaři si jí okamžitě převzali do svých rukou. Já jen seděl a čekal, co se bude dít. Tvář jsem měl zalitou slzami a modlil se, aby se opět nadechla. Asi po deseti minutách oživování se ji začal zvedat hrudník. Neskutečně jsem si oddychl. Lékaři jí okamžitě nasadili dýchací masku. "Musíme jí ihned převézt do nemocnice" řekl jeden doktor. "Můžu jet s vámi." Rychle jsem přiběhl k sanitce. "Vy jí znáte?" "Ano, jsem její přítel." Řekl jsem. "Tak si nastupte." Udělal jsem přesně to, co řekli, a jelo se.
Přijeli jsme do nemocnice a hned jela Scar na sál. Mě tam nepustili, prý mám zůstat v čekárně a čekat. Kdybych nebyl takový blbec, nic by se nestalo. Jak jsem Shaynovi mohl věřit, že jí nechá být. Ona mezitím dělala pro něj. Ten mazaný prolhaný parchant až ho někdy uvidím, zabiju ho.
Sedl jsem si na zelenou lavičku, která byla v čekárně. Smrdělo to tady dezinfekci a dalšími věcmi, které zrovna nemusím.
Vyťukal jsem číslo na Hazzu, ať mě omluví u Paula, že mám holku v nemocnici. Prý Paul všechno pochopí a nevadí, když budu chybět, řeknou, že jsem onemocněl. Odložil jsem mobil do své kapsy a díval se na hodiny, které byly naproti mně.
Sakra, co tam tak dlouho dělají. Za dvě hodiny, konečně vyšel doktor, který jí šel operovat.
"Doktore, jak jí je?" rychle jsem se vymrštil ze židle na, které jsem čekal celou dobu. Doktor si sundal roušku z oblasti úst a nadechl se.
"Její stav je velmi vážný. Má silný otřes mozku a měla šest zlomených žeber. Nějaké zkrácení střev jsme museli udělat, jelikož se při pádu přetrhlo. Další poranění nejsou tak vážné. " podíval se do papíru, které měl u sebe.
"Ještě má zlomenou kůstku na ruce a koleno měla vyhozené, ale nahodili jsme jí ho zpět. Měla štěstí, že vůbec přežila" řekl doktor. Mně se zaplnily oči slzami.
"Můžu jí navštívit?" moc jsem jí chtěl vidět.
"Ano, ale myslím, že nebude při vědomí. Měla silnou anestezii, takže určitě bude spát do rána" podíval se na mě soucitně.
"To mi je jedno, jen jí chci vidět" vysvětlil jsem mu.
"Dobrá, pokoj 6969. Vím, máme velkou nemocnici" zasmál se, ale pak přestal, jelikož viděl můj výraz. Hned jsem vyrazil do toho pokoje. Pomalu jsem otevřel dveře a vešel do pokoje. Všude jen pípaly různé přístroje. Když jsem uviděl Scar nahnaly se mi slzy do očí. V tvářích bílá, bez náznaku života jen sem tam nějaká modřina. Všude obvazy, modřiny po rukách, které neměla pod přikrývkou. Sedl jsem si na židli vedle postele a díval se na její tvář. "Scar, je mi to tak líto" chytil jsem ji za ruku a omlouval se, i když jsem moc dobře věděl, že mě neslyší. "Já jsem takový tupec!" dal jsem si facku. "Tohle by se vůbec nemuselo stát, teď tu sedím a říkám tyhle blbosti, i když mě neslyšíš" slzy mi neustále plnily oči. "Měl byste jít" přišla do pokoje sestra. "Proč?" nechtěl jsem. "Ona stejně bude spát až do rána." "A informovali jste její rodinu?" měl jsem starost. "Ano nebojte, všechno je zařízeno, ale teď už jděte" přikázala. "Dobře" naposledy jsem se na ní podíval a odešel. "Já jsem takový debil! My jsme v Paříží a Scar leží v nemocnici!" nadával jsem si. Nějak jsem se sebral a šel na hotel.
Nemá se to, ale já to stejně udělal. Vzal jsem její deník a pomalu ho začal znovu číst. Četl jsem ho a nad některými věcmi se pousmál. Všechno až po 13.10.2012 bylo v deníku převážně hezké, ale od 1.1.2013 se to změnilo. Od té doby nám jako skupině 1D nedaly fanynky pokoj a teď už vím proč. Potom to zašlo, ale dál. Četl jsem o tom, že mi zapálila auto a nechtěla to udělat a šlo to poznat. Stránky deníku byly mokré od slzy a písmo kostrbaté, ale toho já vůl jsem si nevšiml, když jsem to četl poprvé. Už se mi to nechtělo dál číst. Zavřel jsem ho a šel si lehnout a doufat, že bude Scar v pořádku.

Scarlette:
V bolestech jsem se ráno vzbudila a šokovaná se dívala po pokoji. Před chvíli byl večer? V parku, po hlídání malé Lussy. Kde to jsem? Do toho mi do pokoje přišel nějaký neznámý muž v bílém plaští. Kdyby byl v černém, řeknu, že je to Batman, ale vypadal nějak povýšeně. Začala na mě mluvit nějakou řečí a já jen nechápavě zírala.
"Promiňte, zapomněl jsem, že jste z Anglie" omluvil se a podíval se do papíru.
"Váš stav není zrovna nejlepší. Tedy máte spíše štěstí, že jste tu srážku s autem přežila" podíval se na mě.
"Srážka?" podívala jsem se udiveně. Podíval se na mě podivný pohledem. Sedl jsi vedle postele a dal si nohu přes nohu. Jako psychouš.
"Co si jako poslední pamatujete?" přivřel jedno oko a stále se na mě díval. Odvrátila jsme pohled a dívala se před sebe.
"Dnešní, tedy včerejší večer. Byla jsem v parku se svým kamarádem, kterého jsme viděla po dlouhé době. Předtím jsem byla v dětském domově a doučovala jednu holčičku, Lussy." Řekla jsem mu zkráceně vše, co jsem si pamatovala. Samozřejmě, že jsem mu neřekla "Hele doktorku líbala jsem se s Louisem Tomlinsonem z One Direction" to by myslel, že jsem na palici.
"Takže máte ztrátu paměti" oznámil mi.
"Cože?" vyjekla jsem. To není možné, že ze dne na den.
"Dneska je 7.1.2013 , takže jste trošku pozadu" oznámil a zasunul židli na zpáteční místo. To si děláte prdel. Ten bez žádného "Nashledanou nebo přijdu později" odešel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kukí Kukí | 28. října 2012 v 16:41 | Reagovat

.OO dokonalý a děláš si srandu ztráta paměti?!! Ale pěkný.)

2 Lola Lola | 19. dubna 2013 v 18:30 | Reagovat

6969 :-D

3 Lola Lola | 19. dubna 2013 v 18:30 | Reagovat

6969 :-D

4 Lola Lola | 19. dubna 2013 v 18:30 | Reagovat

6969 :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama