New Genus 7 díl- Nový kamarád

12. července 2013 v 16:17 | W. |  New Genus
Máte tady další díl pro Zaynovi fanoušky :* Přeji příjemné počtení a heartbreaker bude v neděli!


Naskočil jsem do posledního vagónu vlaku. Sedl si k oknu a díval se, jak vlak opouští Bristol a jede do Newcastlu. Zajímalo by mě, proč jede zrovna tam, ale to bylo momentálně jedno. Musel jsem ji chránit, tak mi to řek otec.
Flashback:
Přišel jsem zrovna ze školy, celý utrápený. Všude známe tváře, které vidím celých devět let. Nikdo nový.
"Synu," řekl zřetelně otec. Přišel jsem do obývacího pokoje, kde byli ostatní členové mé rodiny.
"Posaď se," ukázal na jediné volné místo v pokoji. Šoupavým krokem jsem přešel k místu a posadil se.
"Budeme se stěhovat," řekl jako lehkovážnou věc. Vykulil jsem oči a mnou projel rázný osten naštvanosti.
"Proč?" zeptal jsem se rozhořčeně. Vytáhl fotku z prsní kapsy a na ní byla dívka sněhobílé pleti s blond vlasy.
"Ona je důvod," dotkl se prstem obrázku a já ucítil bolest, která mě pomalu omámila.
Konec Flashbacku
Jeli jsme rychlíkem, takže v Newcastlu jsme byli poměrně brzy, než normálně. Vystoupil jsem z posledního vagónu a dal si pozor, aby mě blond dívka neviděla a málem nezabila před zraky lidí. Jako by něco cítila. Přičuchl jsem si ke košili. Já to být nemůžu. Najednou se otočila a já se stihnul schovat, jelikož byl přede mnou houf lidí. Porozhlídla se kolem, ale naštěstí mě neviděla.
Připadala jsem si, jako nějaký uchyl, který pronásleduje svou oběť, ale já jí nechci zničit nýbrž chránit. Musím!
Summer:
Se svými věcmi jsem šla ven z nádraží a chytla taxi. Naskládala do něj svoje tašky a zacítila pach. Pach mého druhu. Udiveně jsem se dívala kolem sebe a hledala ho. Pak jsem ho konečně našla.
Vysoký, svalnatý a usměvavý blond týpek. Také mě zaregistroval a stále se na mě usmíval. Se svým obrovským kufrem zamířil ke mně.
"Jsem Steven a myslím, že máme něco společné," natáhl ke mně ruku se stálým úsměvem na tváři, který se mi dostával pod kůži. Krátce a rázně jsem se zasmála a přijala jeho ruku.
"Summer," stáhla jsem ruku zpět.
"Kde pádíš?" podíval se do taxíku, kde leželi mé věci.
"Sama nevím," pohodila jsem rameny. Krátce jsem se podívala za něj a podívala se do známé tváře. Rychle jsem zamrkala a podívala se tam znova. Osoba už tam nebyla. Doufám, že se mi to jen zdá, nechci, aby mi ten blbec zase ničil život.
"A ty?" vydala jsem za chvíli, když na mě neustále zíral. Blbé to slovo, že? Nebo ne nezíral, spíše se tak mile a přitom zmateně díval.
"No já tady mám být a byl jsem… No vlastně hodně daleko pryč. A kam teď půjdeš?" vydal ze sebe najednou moc slov.
"Já nevím," hlesla jsem. "Mám špatné období, všechno v mém životě se neskutečně sere."
"Můžeš jít semnou," pohodil rameny.
"To jako vážně?"
"Vážně," hodil svůj kufr k těm mým do taxíku a nasedl si. Následovala jsem ho a taky nastoupila do taxíku. Nadiktoval řidiči adresu a jeli jsme bůhví kam. Netuším kdo je to. Vím jenom, že je to vlk a jmenuje se Steven, ale proč ne? Alespoň nějaké dobrodružství a noví přátelé. Přeci jen to není zas tak špatné, že mě otec vyhodil. Sice nechápu, proč takhle učinil, ale asi k tomu měl pádný důvod. Každopádně mi ten důvod mohl říct. Máma to měla na jazyku, ale nestihla to. Pořád po mě Steven pokukoval, nedalo se toho nevšimnout. Usmála jsem se na něj a dala mu najevo, že jsem to viděla.
"Nech toho! Znervózňuje mě to!" Poslala jsem mu své myšlenky a zasmála se.
"A čeho přesně bych měl nechat?"
"Prostě pořád na mě nečum!" bouchla jsem ho do ramene.
"Ale když ty si tak… K sežrání!"
"Děláš si ze mě prdel? Prostě toho nechej!"
Usmála jsem se na něj a dala mu najevo, že jsem to viděla.
"Nech toho! Znervózňuje mě to!" Poslala jsem mu své myšlenky a zasmála se.
"A čeho přesně bych měl nechat?"
"Prostě pořád na mě nečum!" bouchla jsem ho do ramene.
"Ale když ty si tak… K sežrání!"
"Děláš si ze mě prdel? Prostě toho nechej!"
"Normálně bych tě tady přehl a udělal se do tebe," olízl si spodní ret a já jen vykulila zděšeně oči.
Fajn chce si hrát proč ne? Já miluju pošťuchovaní a škádlení.
"A pak?" přisunula jsem se k němu. Má ruka vyjela po jeho stehnu až do jeho klína. Rychle mou ruku dal pryč a já se zasmála.
"Semnou si nezahrávej," zavrčel. Tak tenhle je neškodný.
"Jasně, ty můj gayi," našpulila jsem rty a opřela se o jeho rameno.
"To jde tak poznat?" pousmál se. Přikývla jsem a zavřela oči.
Čekala jsem, než dojedeme na místo a já si konečně budu moci zdřímnout, už jsem málem usnula v autě.
"Jsme tady," prohlásil po dlouhém tichu. Vystoupili jsme z auta a zamířili si to nejspíš k jeho bytu. Vešli jsme dovnitř a já se hned svalila na pohovku únavou. On se jen zasmál a dál si mě nevšímal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Biby Loves ♥ Biby Loves ♥ | Web | 12. července 2013 v 16:43 | Reagovat

Nádherný príbeh :)

2 *Kajuš* *Kajuš* | 13. července 2013 v 21:12 | Reagovat

:* Ďalšiu!! :D

3 Mi Mi | 17. července 2013 v 12:15 | Reagovat

no hurá!!:DD dočkala jsem se!:D super, další díl;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama