Wretch 4

4. října 2013 v 14:59 | W. |  W.R.E.T.C.H.
Lidičky já se oplně omlouvám, jsem an to zapomněla, kdybyhc já aspoň blbá to nastavila dopředu, ne! :D

Písničku, nedám, jelikož spěchám, díl 5 není ani napsát xD Pohoda ne? Nejsem dnes večer doma, spím u kámošky a jdeme pařit :D Takže dneska psát nebude s ANie* a zítra, dko uvidí? :D

Bylo to krásné, dny s ním byly úžasné, ale tohle je už minulost. Zklamal a já mu to nehodlám jen tak odpustit. Sliboval spoustu věcí, ale ani jednu z nich nesplnil. Každým dnem se mi chtělo více a více brečet z toho, že jsem ztratila přítele. Skvělého přítele, ale tím bych se už neměla trápit. Nebudu marnit slzami kvůli němu. Za to mi nestojí. Musím jít dál. A zítřejší den v jeho společnosti přežít. Potom odjede a já zase budu žít svůj život bez něj. Ten poslední polibek byl sice krásný, ale on si ho nezaslouží.


Na tu svatbu se těším, Denise bude určitě krásná, ale všechno mi to bude kazit on. Snad se po obřadu nějak vypařím. Štěstí, že družičkové šaty mám už doma. Začal mi zvonit mobil a na něm byla Denise a její úsměv.
"Ano?" položila jsem si telefon k uchu.
"Proč jsi Nialla vyhodila?! Měli jste probrat poslední věci na zítra!" křikla naštvaně do mobilu.
"Řekl ti, co udělal? Kdyby řekl, jsem tu kvůli svatbě tak v pohodě, ale on sem přišel a vrhl se na mě!" postěžovala jsem si naštvaně a čekala, co na to řekne ona.
"Bože, tak tě políbil, děláš, jak by se ti nelíbil a já vím, že jo! Zavolej mu a on přijede, sedí tady a brečí, takže dělej!" típla to po jejím krátkém monologu. On a brečí? Má snad důvod, on ne!
"Bože!" zanadávala jsem nahlas a poslala Denis sms s tím, ať mi dá jeho číslo, které během minuty bylo vytočeno.
"Prosím?" zvedl to po prvém pípnutí. Odkašlala jsem si.
"Prý jsi sem přišel, abys probral svatbu, je to tak?" štěkla jsem po něm do telefonu.
"Ano" zachraptěl.
"Tak sem přijeď" típla jsem mu to a šla si udělat rychlou snídani. Otevřela jsem ledničku a tam nic. Super, rychle jsem na sebe dala bundu a šla se porozhlídnout po krámu.
Naházela jsem něco do košíku a šla k pokladně. Zaplatila jsem a zase si to rychle mířila domů, jelikož má přijít ten tupec jménem Niall Horan. Samozřejmě, že když jsem došla ke svému bytu, tak už tam stál. Bez jakéhokoliv pozdravu jsem kolem něj prošla a odemkla. Tašky jsem dala do kuchyně a pak si sedla na gauč do obýváku. Niall zřejmě pochopil, že nehodlám ho nějak zdravit a vešel dovnitř. Sedl si na gauč vedle mě. Trochu jsem se šoupla a otočila jsem se směrem k němu.
"Řekni mi, čeho si chtěl docílit, když jsi to udělal?" nechápavě jsem se na něj podívala.
"Nevím, ale teď tady jsem kvůli něčemu jinému, co budeš mít zítra na sobě?"
"Šaty! Nahá nepůjdu!"
"Škoda, ale barvu potřebuju vědět" snažil se zavtipkovat, ale moc mu to nešlo. Šla jsem do skříně pro šaty, které už přichystané v obalu. Zatáhla za zip a z černého obalu jemně růžové šaty s černou krajkou. Tyhle šaty jsou ukázkové.( http://www.polyvore.com/dru%C5%BEi%C4%8Dkovsk%C3%A9_%C5%A1aty/set?id=98159932) Rovnou jsem se do nich oblekla, ještě že mají zip z boku. K tomu černé lodičky a psaníčko, které jsem si k těm šatům hned koupila.
"Jsi krásná" zašeptal Niallův hlas ve dveřích. Podívala jsem se do velkého zrcadla ve skříni.
"Taky se tak cítím" řekla jsem klidně, ale v jeho blízkosti to moc nešlo. Uhladila jsem si šaty na břiše a otočila jsem se k němu. Celou dobu mě pozoroval, jak nějaké maso pro psa.
"Co je?" rozhodila jsem rukami do vzduchu. Nevím, co se mu honilo hlavou, ale nic kladného to ani nebylo. Jeho oči odpovídali za své a jeho dech se prohloubil. Zatřepal hlavou, aby se vzpamatoval.
"Strašně ti to sluší a doufám, že to mezi námi bude dobrý, jelikož lituji dne, kdy jsem tě nechal stát v dešti a přesvědčovat se, že říct ti, že tě miluju, bylo to nejhorší, co bych udělal" vychrlil ze sebe. Zamrkala jsem překvapeně řasy a pootevřela pusu. Tohle je sen nebo co?
"To ti mám zase skočit na nějaký tvůj přihlouplý vtípek," vyloudila jsem nakonec ze sebe a nechápavě se na něj podívala. Ze mě si totiž nikdo srandu dělat nebude.
"Ale tohle není žádný vtip, já to myslím vážně, smrtelně vážně a nevím, co mám udělat, abys mi odpustila. Sarah ničí mě to každým dnem víc a víc, že jsi na mě naštvaná a nenávidíš mě. Snad mi to jednou odpustíš,"
"Nevím, co ti mám na to říct, ale jedno vím. Nejde jen tak z minuty na minutu zapomenout na to, co se stalo. Zklamal si mě a to pouhými slovy nezměníš. Tak a teď víš, jaké mám šaty, a můžeš jít."
Proč mi to dělá!? Sakra proč? Vytrpěla jsem si toho dost bez něj a snažila se zapomenout, ale ne, on mi teď znovu vtrhne do života a řekne mi, že mě miluje! Ha ha já nejsem blbá. Raději bych byla, kdyby zase odešel a mě už nechal klidně žít. Možná, že bych na něj zapomněla a našla si někoho jiného a byla konečně šťastná i bez něj. Jenom, že tohle je jen možná. Já ho mám ráda, ale nejde jen tak odpustit. Nejde to.
Vymanila jsem se ze svých myšlenek a vrátila šaty zpět do skříně. Převlékla jsem se do domácího a zasedla k televizi. Neměla jsem co na práci, dneska mám volno, takže nikam nemusím. Pořádně se odreaguju u nějakého filmu a psychicky se připravím na zítřejší svatbu. Bude to ještě dlouhý den, ale ten zítřejší bude nekonečný.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | 4. října 2013 v 15:12 | Reagovat

Ahojky je to moc pekne sem snad jediná kdo nastevuje vás blog ne??? Prosím udeláte kvuli me to ze sem budete pridávat skoro kazdy den a moji ff sem dáte kdy?

2 W. W. | Web | 6. října 2013 v 13:24 | Reagovat

[1]: která je tvoje? :D Jen ať vím :/ ano, popularita tohohle blogu upadla kvůli našeho nedostatku času:/ což mě štvě, ale snad se to zlepší...

3 Lucy Lucy | 9. října 2013 v 18:19 | Reagovat

Já vám posilala prvni dil na mail...

4 Lucy Lucy | 11. října 2013 v 16:18 | Reagovat

napiste paty dil[2]:

[2]:

[2]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama